Bylo - nebylo. Cestování nás baví

25. října 2024, 20:53 | Kdo jsme? Proč a co vám nabízíme a předvádíme? Prostě... Cestování nás baví. Je to náš život. Zároveň máme práci, která neumožňuje nomádský styl života. Někdo jezdí na expedice, my se trefujeme do termínů dovolených, prodloužených víkendů, svátků. A přesto, nebo právě proto, si život na cestách užíváme.

A kdo je to to... my? Třeba Tomáš. Vede firmu, má ji pevně v rukou, v kufru na podlaze Mercedes Vito s rostoucími dětmi v minulosti projel Čechy, Moravu, Slezsko i Slovensko, snad z něj jednou vyrazíme zápisky a obrázky z našich rozhleden, ze známých i méně známých alpských průsmyků, z objevování Černé hory a přespávání na tamních plážích v devadesátkách, kdy se tady o Balkánu říkalo, ža "Tam jsou lvi". A nebo Mirek? Duší a z minulosti tramp a vandrák, první karavan vybíral v devadesátkách, ale rodina, malé děti... Sny se začaly plnit později, až děti vyrostly, ale plnými doušky. První karavan musel mít topení (roky se prostě hlásí), pevnou postel - kdo to má pořád rozkládat?, teplou vodu, sprchu, ale hlavně NEZÁVISLOST. A protože se vše vyvíjí, sestavu doplnil malinký karavan do vozíku, postel na kolečkách a trochu pohodlnější "návrat ke kořenům". Objevil Balkán, a po přejetí hranic se ten povzdech "Ách, Balkán, konečně..." stal legendární. A v době psaní těchto řádek už časomíra odpočítává hodiny do odjezdu.

Představení je prima. Ale co z toho? Je libo pár historek? Tak tady je jedna z nich.

Hlídejte si manželky.

Tohle vyvedl Tom. Cesta směr Řecko, perfektně sepsaný itinerář (inu, perfekcionista s diplomem z kombinatoriky se nezapře), několikadenní cesta, soupis zajímavostí a památek a neustálý pocit zpoždění. A tak na neznámé cestě typu naší čtvrté třídy přišla zastávka, nebyla moc důležitá, ale výhledy překrásné. Zastavit, nakouknout, pokochat se. A protože není času nazbyt, po nacvakání pár fotek, kdy motor nestihl vychladnout, nástup, kontrola spícího syna v sedačce a jedeme. Radka, jeho žena, cestovala vzadu s malým prckem. Po pár kilometrech přišla prosba. "Rádi, prosím, podej mi pití. Radi, spíš? RADI????" Místo vedle syna bylo... prázdné. Panika, úlek, údiv a rychlá otočka zpět. No jasně. Radka si odskočila za keříček a Tomáš to nějak přehlédl. Zůstala tam bez dokladů, peněz, pití. Všechno dobře dopadlo. Od té doby se ujišťují, že jsou kompletní. A přesto je Radčina verze i po letech nepublikovatelná. I takové příhody prostě flákání se po světě přináší. A že je to historka z bestselleru Sám doma? Tohle se skutečně stalo. Kdyby vás náhodou zastavila na parkovišti žena a říkala, že ji tam muž nechal podobně jako dřevorubec Jeníčka a Mařenku v temném lese, opravdu to nemusí být výmysl.