Rumunsko 2024

4. listopadu 2024, 23:17 | O Rumunsku jsem měl takové všelijaké představy. Nikdy jsem tam dříve nebyl. Tedy jednou projížděl a viděl jsem přes skla autobusu. V devadesátkách staří řidiči říkali: když přejedeš rumunské hranice, dej cihlu na pedál, bacha, jsou tam DĚSNĚ rozbité cesty, a je to DĚSNĚ nebezpečný kus světa.

Nezastavuj, dokud zase nevyjedeš ven. Taky se říká, že jejich moře je špinavé, škaredé a nevímcoještě. A na druhou stranu, je to země hojně navštěvovaná motorkáři, offroadisty. Mi se to nějak v hlavě vylučuje. Rumunsko je součástí EU, i když není v Schengenském prostoru a na přechod hranic je potřeba si oživit v minulosti získané zkušenosti uctivého jednání s pány celníky. Jak se později ukázalo, hlavně s těmi ne rumunskými. No a účelem tohoto psaní není určitě vytvořit soupis míst, které rozhodně nesmíte minout, ale naopak předat své dojmy z návštěvy tohoto koutu Evropy.

Do Rumunska je to od nás asi nejlepší přes Maďarsko. Není to nutné pravidlo, ale prostě se to nabízí. A zde první pozor. Maďarští celníci, to je kapitola, která se cestovatelskými kruhy nese v nejrůznějších zkazkách. Vybírejte si malé hraniční přechody, bývají od těch velikých, dálničních, nedaleko. A nestane se vám to, že si na čáře dáte nucenou pauzu v řádu hodin. Také se připravte na to, že vám pod záminkou hledání uprchlíků mnohdy prolezou skřínky a skříněčky. Při jedné z cest na Srbsko - Maďarské hranici, po šestihodinovém nočním čekání, mi vniknul celník střežící vnější hranici EU do karavanu, nevyzul se, a můj vztek nashromážděný tou procedurou zchladila prima plechovka vepřového ve vlastní šťávě, která mu hopsla přesně do jeho arogantní palice... 

Po zdolání této legislativní překážky přichází první dojmy: nejsou zde silnice samajama. Nejezdí se tady jako všude jinde na Balkáně. Nepořádek je však s ostatním Balkánem srovnatelný a je všudypřítomný. Nicméně, nejde nevidět veliká obchodní centra se známými značkami severského nábytku, hobbymarkety také známé od nás, ve velkých shopping parcích známé prodejny obuvi, levného oblečení a domácích cetek... Je to jako u nás. Ceny v potravinách, když začnete přepočítávat, jsou srovnatelné. Ceny benzínu a nafty jakbysmet. Auta okolo, jasně, samé Dacie, možná prvním dojmem jen o malinko mladší než u nás. Jasně. Sem tam nějaký historický potlouk, takže zase jako v CZ. Musím říct, opravdu, chtěli jsme na Balkán a celkový dojem byl spíše středoevropský. A tento dojem nám zůstal celou dobu pobytu. Ježdění, jezdí se svižně, ale ne divoce a nebezpečně. Prostě v celkovém dojmu se Balkán nekoná a připadáme si opravdu jako doma. A ten dojem nás nepustil po celou dobu.

Co vidět? Projeli jsme Banát, bohužel trefili veliká horka a na velké procházky to nebylo. Transfagarasan a Transalpina je prostě zážitek. Moře... moc se nám líbilo. Trochu vlnky byly, ne že ne, ale krásné pláže, voda čistá, a východ slunce... k nezaplacení. Cesta kolem Dunaje i Transylvánie, strmé hory a čarovné hrady, vážně je na co koukat. A jak je to s pobytem v karavanu? Jeli jsme v sestavě Nissan 4x4 a malý karavan do vozíku, dva lidé. Nespíme na pumpách, dálničních odpočívadlech. Nikdy. Dobrým přínosem je aplikace Park4night, dá se v pohodě najít nocleh a lidé jsou tolerantní. Kempy jsou, ale použili jsme pouze jednou. Přespávali jsme na loukách, krajích lesa, kraji pláže se snahou neprovokovat. Nebyli jsme neviditelní. Ale byli jsme nekonfliktní. A všichni, koho jsme kde potkali, nám to stejnou mírou opláceli. Jeden z noclehů byl asi 5 km od hlavní silnice, zajeli jsme mezi vesnice mezi políčka a radovali jsme se, jak jsme zašití. Všeho jen dočasu. Ve vesnici se kopala kanalizace a po polopolní šotolinové cestě byla objížďka. Ráno si nás prohlédlo tak sto lidí. Okolo deváté na čtyřkolce přidrandil majitel. Ujistili jsme se navzájem, že naše úmysly jsou v pohodě a nepřišli jsme tam bydlet na stálo, dvě plechovky piva utužily přátelské vztahy a po domluvě, že do hodiny zmizíme, jsme se v poklidu rozešli. A to byl jediný "střet" v souvislosti s divokým kempováním. Jo pivo.... vozit české pivo do Rumunska je ... marné. Plzeň, Kozla i Staropramen koupíte v každém obchodě za ceny v akci i o pár kaček levněji, než v české kotlině. Smutné. 

Závěr? Rumunsko je jedna ze zemí, kam chceme zase a máme pocit, že jsme jej zdaleka neobjevili v plné kráse. Lidé příjemní, zdvořilí, s jistým odstupem. Potkáte žebráky i pohodové místní spoluturisty, vyčůrané báby na placených parkovištích i pohodové lidičky na nejrůznějších místech. Takže ahoj v Romunsku.

Mirek